Z historie

Hostinec zvaný dnes "Kopeček", dříve též "Na Kopečku", patří k nejstarším hostincům v Rájci s tím, že jeho existence je bezpečně doložena již v první polovině 18. století, kdy byl panskou "šenkovnou". Ve starší době nebýval natolik využíván a vícero kulturního a společenského dění se do něj přeneslo až v období první republiky, kdy sloužíval zároveň i jako rájecký "dělnický dům".

Nejstarší zmínka, kterou se dosud podařilo najít, pochází z 1. října 1749, kdy se o něm mluví jako o šenkovně, jsoucí v majetku rájecké vrchnosti. V té době zde byl hostinským Jan Brázda, který se právě 1. 10. 1749 stal na základě tehdy sepsané smlouvy vlastníkem šenkovny spolu s polem poblíž rájeckého mlýna, zvaném "Na kraussku", tj. "Na kroužku". Zmíněná smlouva byla sepsána na vrchnostenské kanceláři v Rájci se svolením majitelky, hraběnky Karolíny z Roggendorfu (1689-1759).

Už v 18. století bylo při č. 82 prokazatelně provozováno nejen pohostinství, ale také řeznictví, masný krám. Spojení těchto živností bývalo v této době poměrně časté.

Ačkoliv je ve všech pramenech zmiňován jako "šenkovna" nebo "hostinec" a jeho majitelé jako "šenkýři" či "hostinští", byl patrně již ve starší době zároveň zájezdním hostincem, tzn., že poskytoval občerstvení, oddech a možnost ubytování a přenocování formanům, převážejícím zboží, nebo dostavníkům s cestujícími, samozřejmě také s možností zajistit krmení, vodu a ustájení pro koně. Jako o zájezdním hostinci se o něm mluví v 19. století, kdy především v první polovině zažíval skutečně svou zlatou éru.

Těžkou ránu však "Kopečku" jakožto zájezdnímu hostinci zasadilo zprovoznění železnice Brno-Česká Třebová r. 1849, což vedlo k přenesení hlavní přepravy osob i zboží na vlakovou dopravu a tím došlo k masivnímu úpadku přepravy koňskými povozy.

Tehdejší hostinský, Jan Rodkovský (1806-1865), který zdědil živnost po svém otci,

koncem roku 1833, tedy v době, kdy ještě neměl hluboko do kapsy, koupil dům č. 84 (dnešní Městský úřad) od manželů Maňouškových za 1200 zl. Zde se nabízí ryze hypotetická úvaha, že od této doby byl hostinec č. 82 rozšířen na zájezdní, neboť prostory domu č. 84 (zvaného později "Podsedek") poskytovaly další možnost ubytování včetně zázemí pro koně.

Po smrti Jana Rodkovského v roce 1865 zůstala vdova Marie s několika malými dětmi a mnohými dluhy sama. Pokoušela se vést živnost dále, ale nakonec přistoupila na prodej veškerého majetku salmovskému panství.

Od té doby zůstal hostinec "Na Kopečku" ve vlastnictví knížecího velkostatku a vystřídalo se v něm několik nájemců.

Zřejmě někdy mezi roky 1910-1920 se stal hostinským na č. 82 Josef Kleveta, v jehož době se do prostor hostince přesunul ve větší míře i kulturní ruch v té době v Rájci velmi bohatý, v tamním sále se nacházelo také jeviště. Za něj došlo 8. 12. 1927 v důsledku nešťastné náhody k požáru, při němž celý sál i s jevištěm vyhořel.

Po roce 1945 byl veškerý salmovský majetek zkonfiskován a postátněn. Samozřejmě také hostinec "Na Kopečku" přešel do státních rukou a stal se později součástí sítě tzv. družstevních pohostinství a jednotliví hostinští a personál byli zaměstnanci provozujícího národního podniku. Teprve po r. 1989 hostinec přešel znovu do soukromých rukou a po rozsáhlé rekonstrukci byl r. 1994 znovuotevřen ve zcela nové podobně jak vnitřní, tak vnějškové a změněn na stylovou restauraci s přináležející pivnicí a penzionem.

Nejstarší podoba budovy č. 82 není známa, první snímky pochází až těsně z konce 19. století a zachycují budovu evidentně ve velmi starém, možná do jisté míry i původním stavu, v němž setrvával ještě počátkem první republiky. Teprve později byly prováděny různé stavební práce, které budovu zmodernizovaly a upravily tak, aby vyhovovala zvyšujícím se nárokům nejen na kvalitu služeb, ale také požadavkům zdravotním. Část z nich byla provedena v době Josefa Klevety, který zanedbanou a chátrající budovu, která rozhodně nebyla nejlepší vizitkou náměstí, nechal stavebně upravit a zmodernizovat. K dobrému jistě přispělo zaklenutí potoka (r. 1927), jenž protékal náměstním a obtáčel budovu hostince směrem do dnešní Jurkovy ulice; na dobových snímcích je patrná výrazná vysoko prostupující vlhkost zdiva, vzlínající od potoka. Po zaklenutí potoka bylo náměstí upraveno a přímo před průčelím hostince byl pak umístěn pomník padlým z první světové války, odhalený r. 1928, přičemž prostranství kolem něj bylo upraveno v malý "parčík", jehož podobu dokládá mj. dobová pohlednice. Další úpravy následovaly po znárodnění a nejvýraznější úpravou, která vzhled budovy naprosto vzdálila od původní podoby, pak byla přestavba po privatizaci v první polovině 90. let 20. století.